Klárka od dvou let chodí do mini školky Maceška, kterou máme za domem. To znamená, že tam nechodí každý den, ale pouze dvakrát týdně na dopoledne. A i jako děti ve státní školce jsme řešili tento týden nějaký dárek pro paní učitelky. Jak udělat radost?
Obrázků od dětí mají po celém roce asi dost. Čokoládu bych já osobně brala, ale myslím, že těch dostanou paní učitelky tolik, že by je mohly i rozdávat. Květiny celkově nerada dávám, protože nechci, aby někomu na stole ve váze jen tak umíraly. :)
Chtěla jsem udělat něco osobitějšího a zároveň něco, na čem se bude moci podílet i Kláruš. A tak vznikly pomalované dřevěné krabičky plné sušenek. Paní učitelky z Klárčiné školky si velmi rády kupují kávu ve výborné kavárně, která se školkou sousedí. Tak proč jim nedat nějakou dobrůtku k té kávičce?
A jak to vše probíhalo?
Krabička…
V uměleckých potřebách jsem koupila dřevěné krabičky a k tomu vybrala pár akrylových barev. Doma jsem pak vyštrachala folie, do kterých jsem vyřezala tvar, který jsem chtěla mít na krabičkách, a pak přišla Klářina část. Štětec do ruky, akrylky všude – ale i tam kde jsem je chtěla, takže dobrý! Jak Kláruš vymalovala všechny tři krabičky, nechala jsem je uschnout.
Večer jsem sundala folie a ve stoje s Aduš v nosítku dokreslila mývala, méďu a mravenečníka.
Sušenky…
Krabičky jsou hotové a teď je otázka… jaké sušenky?! Já totiž nejsem moc sušenkovej typ, mám raději dortíky a buchty Kamarádka mi poslala odkaz na recept na sušenky od Verči z Ghettablogu. No tak jsem uvěřila názvu „nejlepší čokoládové sušenky“ a pustily jsme se s Klárkou do toho.
No… cukrářka nejsem a nějaké chybky mají, ale chuťově jsou velmi dobré. To jen potvrzuje můj Tom, který ještě ten večer zvládl sníst půlku plechu.
A tady je finální výsledek. Snad udělá radost a my alespoň mohly něco dobrého upéct namísto toho, abychom se samy pekly venku.
